Festival vědy a techniky začíná být na naší škole známou a pravidelně navštěvovanou akcí. Někteří žáci měli letos premiéru, jiní dobře věděli, co je čeká a nemine. Jak se návštěva areálu výstaviště povedla 2. stupni naší školy shrnuje samostatný článek a nebylo by správné, abych psal o tom, u čeho jsem nebyl. Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše! V době odjezdu tříd od naší školy jsem měl společně s dalšími nadšenci úplně jiné starosti, ale vezměme to pěkně postupně.
Jako bývalý laborant Katedry fyziky, chemie a odborného vzdělávání sídlící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mám s organizací Festivalu vědy zkušenosti z předchozích let. Pokusil jsem se je letos maximálně využít a rozhodl se reprezentovat naši základní školu. Komunikace s pořadatelem, Hvězdárnou a planetáriem Brno, byla bezproblémová a po chvíli už jsem měl jisté místo na vlastní stánek v pavilonu A1 v areálu BVV. Stejně tak se mi v hlavě rodil plán, jaké fyzikálně-chemické experimenty by zde, s ohledem na bezpečnost a požadavky na vybavení, mohly být proveditelné. Jenže to nejdůležitější jsem dlouho zajištěno neměl. Pomoc. I sebelepší plán pokusů by beznadějně ztroskotal, kdybych na všechno zůstal sám. Nejprve jsem byl osloven naší bývalou žákyní, dnes již studentkou střední zdravotnické školy na Grohové, zda by se mohla zapojit a pomoci na stánku. Neváhal jsem ani chvilku a nadšeně odepsal, že si této pomoci vážím a budu za ni nesmírně vděčný.
Naštěstí mě podpořili naši deváťáci, většinou absolventi chemického kroužku z minulého školního roku. Během pár dnů jsem měl jistých „7 statečných“, sedm odvážných žáků a žákyň, kteří se sice těšili, ale zároveň byla v jejich očích patrná nervozita a strach z neznámého. Navíc Festival vědy byl otevřen veřejnosti 3 dny po sobě, vždy od 9 do 18 hodin, a vydržet celou dobu něco vysvětlovat nebo předvádět, je přinejmenším náročné. Sám přiznávám, že jsem k této akci s ohledem na její rozsah přistupoval s respektem.
Přiblížil se pátek 6. září, materiál dopraven v pavilonu na stánku, stoly obaleny alobalem a já nervózní na místě srazu. Pomocníci dorazili včas a všichni, s úsměvem na tváři a odhodláním. První velký kámen ze srdce spadnul. Barevně sladěni v černých tričkách, s odznaky pořadatele a v bílých chemických pláštích jsme v rychlosti dochystali potřebné. Čekala nás nejtěžší fáze celých tří dnů, kterou bylo páteční dopoledne a obrovské množství žáků jiných škol pod vedením vyučujících. Část z nás seděla u jednotlivých stanovišť našeho stánku a starala se o pokusy se systémem PASCO, o elektroskop s ebonitovou tyčí a liščím ohonem, o kyvetu, ve které probíhala neutralizace a indikátor spolehlivě hlásil změny pH po přidání kyseliny chlorovodíkové nebo hydroxidu draselného. Dále jsme prováděli experiment na důkaz vlastností teplého vzduchu a na důkaz přetlaku a podtlaku. V pozdější fázi víkendu přibyl škrob rozmíchaný ve vodě, známý jako příklad nenewtonovské kapaliny. Všechny výše popsané experimenty byly návštěvníkům vysvětleny pomocníky a pod jejich dozorem vyzkoušeny. V případě škrobu se naše černá trika ukázala jako krok vedle.
Nicméně jenom zkoušet „školní“ pokusy by přece byla nuda! Pokud se sešlo dostatečné množství diváků, byly v pravidelných půlhodinových intervalech předváděny také pokusy (NE)bezpečné, již více založené na chemických reakcích sloučenin a látek, které nejsou běžně k sehnání. Uvařili jsme kaši jako v pohádce Hrnečku vař! Zkusili spálit starý kapesník nalezený v prádelníku prababičky. Uvařili jsme pivo slitím „citronové limonády“ a „vody“, stejně tak jsme díky kouzlům vyráběli z vody víno. Co na tom, že jsme získali novou fialovou odrůdu. Poslední experimenty již trochu zaváněly magií, proto jsme případnou čarodějnici (nebo čaroděje s dlouhými vlasy) zkusili upálit pomocí pěny jaru s propan-butanem. Čarodějné bytosti upálení přežily, snad proto, že se jednalo o chemiky.
U pokusů jsme se prostřídali a postupně nám tak díky zvídavosti návštěvníků, jejich ratolestí a pořadatelem zajištěnému občerstvení utekly všechny tři dny. Podle ohlasů se naše malé ukázky chemie ve společnosti přírodovědně zaměřených fakult Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického Brno, Střední průmyslové školy chemické, firem dodávajících drahé přístrojové vybavení nebo společností zajišťující chod města Brna (jako například SAKO a další), nádherně povedly. Když k tomu přidáme, že jsme byli jedni z nejmladších pořadatelů (jediná další základní škola byla ZŠ Novolíšeňská s prezentací robotiky), můžeme být na naše žáky právem hrdí. Děkovné maily tento názor potvrzují. A je také na mně poděkovat všem účastníkům za nasazení, s jakým do toho šli. Zjištění, že učitelské povolání není až tak snadné, jak vypadá, nebo dokonce, že i my, učitelé, jsme mimo školu normální lidi, byl opravdu příjemný bonus.
Stejně tak bylo milé potkat v průběhu těchto dnů ve volném čase naše žáky, jejich rodiče i příbuzné nebo bývalé absolventy, kteří na Kamínky rádi vzpomínají. Přišlo nás podpořit i několik kolegů z naší školy a vše si nechali vysvětlit a ukázat. Prostě a jednoduše, jedním slovem – PARÁDA. A prý si máme ve svých diářích zaznačit datum 5. 9. až 7. 9. 2025…
A jak se na celou situaci dívají samotní účastníci z řad našich deváťáků?
Když se k nám, žákům ZŠ Kamínky, kteří mají zájem o chemii a přírodní vědy obecně, dostala nabídka na účast na brněnském Festivalu vědy a techniky, dlouho jsme neváhali a s nadšením, i jistým respektem před případnými nástrahami, jsme ji přijali. Pomohli jsme našemu panu učiteli pokusy ve škole připravit, vyzkoušet, sbalit a přepravit na místo určení.
V průběhu akce jsme zažili spoustu situací a odnesli si řadu zážitků, ať už z festivalu samotného nebo z práce na stánku. Ještě dlouho na ně budeme vzpomínat s úsměvem na rtech. Pan učitel nám vše trpělivě vysvětloval a podle toho, jak jsme se domluvili, jsme mu vždy pomáhali u předvádění chemických pokusů. Postavil nás před nelehký úkol. Požádal nás, abychom se s ním při ukázce bavili jako kamarádi, kteří si tykají. Přepínání mezi těmito ukázkami a formálním fungováním bylo náročné, ale postupem času jsme ho zvládli.
Nutno říci, že kromě vtipných příhod jsme si z festivalu odnesli hlavně cenné zkušenosti, od mluvení před cizími lidmi, přes poměrně dlouhé pracovní nasazení, až po vyzkoušení si přednášení podobného tématu mnohokrát za sebou. Aspoň víme, jak se cítí naši učitelé. Hodně příjemné překvapení bylo, že jsme vše zvládli bez úrazu a rozbití jediné věci. Po celém náročném víkendu jsme navíc pomohli vybavení přepravit zpět a hlavně vše zase uklidit.
Mgr. Jan Nekvapil, vyučující chemie
Markéta Fryaufová, 9. A
