Po loňském společném výletu do Biskupic jsme letos postupovali obdobně a opět obě třídy vzali společně. Našim cílem byl kemp Pálava v Nových Mlýnech, který „béčko“ dobře znalo z 6. třídy. Naproti tomu druhá třída zde byla poprvé. Obě třídy vyrazily v doprovodu svých třídních učitelů.
Nejhorší částí bylo bezesporu vymotání se z Brna, protože probíhalo stěhování národů, spíš škol. Na hlavním vlakovém nádraží byla spousta skupinek a pedagogů, kteří hledali ve vzniklém zmatku a shonu své svěřence. My měli štěstí a spokojeně vyráželi vlakem do Zaječí na Břeclavsku, kde jsme přesedali na autobus. Po příjezdu na místo následovalo ubytování, povlečení postelí a brzký „smažák“ na oběd. Brzký z důvodu prvního plánovaného výletu do města Lednice. Kromě zámku, skleníku a dalších turistických atrakcí je zde i Minaret, kdy se po zdolání 302 schodů otevře turistům výhled do okolí. Procházkou kolem toku Zámecké Dyje jsme došli až k Minaretu a jinou cestou zase zpět k zámku. Následoval rozchod a návrat do kempu. Večeře, sporty, táborák a ve 22 hodin večerka s klidem až do rána.
Bylo třeba být odpočatý, druhý den po snídani nás čekal výstup na Děvičky. Popojeli jsme autobusem do obce Dolní Věstonice a vyrazili tak, abychom okolo skalních věží s příznačným názvem Tři panny došli do obce Pavlov. Výhled z Děviček (Dívčích Hradů) na Novomlýnské nádrže, kostelík ze zatopené obce Mušov a další cíle v okolí stál za to. Snědli jsme ráno nabalené řízky a slezli zase dolů.
Odpoledne se neslo ve znamení sportů v kempu a vodní bitvy, kterou následně podpořily přívalové deště. Večer byl o poznání klidnější, zejména na chatkách, a žáci, snad unavení turistikou a sporty, usnuli relativně brzy po večerce.
Poslední den nás čekalo balení a vyklízení chatek a krátká výprava k památníku tragédie na Dyji, kdy se potopila pramice se školním výletem. Odsud jsme došli až k Novomlýnské nádrži a viděli Děvičky trochu z jiného úhlu, od hladiny vody. Po obědě již následoval přesun zpět do civilizace, do Brna, kde jsme výlet dle plánu ukončili.
Bylo to fajn, do příštího roku víme, na čem musíme zapracovat ke spokojenosti obou stran. A kam pojedeme? Kdoví!
Mgr. Josef Pohanka, Mgr. Jan Nekvapil, třídní učitelé 8. ročníků
