Také ve druhém pololetí probíhal kroužek zaměřený na přírodní vědy, hlavně chemii. Tentokrát se nás scházelo dokonce devět statečných a nechyběla zábava i poučení, stejně jako předtím. Žáci oceňovali možnost vyzkoušet si věci samostatně, pracovat v týmu, experimentovat, to vše s jistotou odborného dohledu. Někteří se nebáli zmínit, že experimenty by mohly být ještě složitější.
Sice na úkor naspaných hodin, ale přece jen s velkým nadšením, se skupinka odvážných a zvídavých osmáku a některých již zkušených deváťáků, potkávala každé úterní ráno ve vestibulu naší školy. Těšili se totiž, že budou moct s vycházejícím sluníčkem za zády prozkoumávat a dovídat se víc, daleko nad rámec běžné výuky.
Mířili do menší, ale na základní školu velmi dobře vybavené laboratoře. Obvykle oblékli bílé pláště, nasadili ochranné brýle, někdy také latexové rukavice. Co na tom, že zapomnětlivce občas musel pan učitel upozornit. Po nezbytném využití ochranných pomůcek se ponořili do praktických úkolů, na které bohužel nezbývá ve výuce tolik času.
Nejdřív jsme se naučili základní dovednosti opravdových chemiků, jimiž jsme se vždy aspoň na chvíli stávali. Dozvěděli jsme se, jak správně pracovat s pipetami, odměřovat požadované množství látek či míchat koncentrované roztoky. Následovaly hodiny naplněné bádáním, jako například přemítání o nutnosti shody krevních skupin při transfuzi. Uplatnili jsme také znalosti z matematiky a fyziky, například při výpočtu hmotnosti vzduchu ve vedlejší odborné učebně.
Později jsme získali nové znalosti i zkušenosti s odbornými metodami analytické chemie. Vyzkoušeli jsme si stanovovací metodu titrace a výpočtem určili množství dané látky v roztoku. Dále jsme pokračovali s různými chemickými a občas i fyzikálními pokusy, kdy jsme si vyhráli s měnícím se tlakem v nádobě, do které jsme se snažili dostat vajíčko natvrdo. Zabrousili jsme do akustiky a vyrobili hudební nástroje, čímž jsme dozajista potěšili rodiče nebo i sousedy. Díky vyhranému PaRo projektu jsme často využívali lednici, mohli jsme proto pracovat se směsí ledu a NaCl (kuchyňské soli) a vyrábět v laboratorních podmínkách ovocnou smetanovou zmrzlinu. Zkoumání vlastností vitamínu C bylo příjemným bonusem, stejně jako výbuch vodíku, hoření pěny propan butanu nebo pokus s charakteristickým názvem „Nebezpečné cáknutí“, kdy se reakční směs odpaluje vodou. Letos dokonce bez spoluúčasti požárního čidla.
Závěrem je třeba dodat, že někteří žáci (již skoro absolventi) se rozhodli studovat chemii a další přírodní vědy a míří po úspěšně zvládnutých přijímačkách na střední školy s tímto zaměřením, například na SPŠCH Brno, Vranovská. Netřeba dodávat, že ranní hodiny na tom mají nemalý podíl.
Za kolektiv nadějných chemiků, který vedl Mgr. Jan Nekvapil, vyučující chemie,
Markéta Fryaufová, 9.A
