Hradec Králové je krásné staré město ležící severně od Brna na soutoku Labe s Orlicí. Žije zde necelých sto tisíc obyvatel a sídlí zde společnosti zvučných jmen jako výrobce pian Petrof.
Naše škola se do Hradce Králové vypravila v úterý 6. května brzy ráno. Výběr žáků z 8. a 9. ročníků se zájmem o přírodní vědy, zejména o fyziku a chemii, již kolem šesté hodiny ranní netrpělivě přešlapoval na hlavním nádraží v Brně. Po přestupu v Pardubicích za vzpomínek na nedávno vyhranou extraligu jsme krátce před devátou ráno vystoupili v Hradci Králové na hlavním nádraží. Následoval rychlý přesun (podle některých žáků až nadzvukovou rychlostí) k již zmiňovanému soutoku Labe s Orlicí. Poblíž tohoto místa se nachází univerzitní kampus Univerzity Hradec Králové (UHK), který zde, na náměstí Václava Havla, má budovy pedagogické fakulty, fakulty informatiky a přírodovědecké fakulty. Poslední jmenovaná fakulta se pro dnešek stala cílem našeho zájmu.
Na katedře fyziky už nás netrpělivě vyhlíželi naši dnešní průvodci, paní doktorka Křížová a pan doktor Kos, a po chvíli jsme skončili v moderní laboratoři fyziky. Po přivítání a proškolení z bezpečnosti práce se žáci rozdělili do dvojic a čekalo je deset úloh zaměřených na lehčí základoškolskou, ale i těžší středoškolskou fyziku. Dostali jsme k úlohám moderní čidla od firmy Vernier (podobně pracují čidla od Pasca) a dali se do práce. Některé úlohy se dokonce musely provádět mimo laboratoř, proto nechybělo chození po schodech s barometrem nebo jízdy výtahem při ověřování volného pádu. Další úlohy byly zaměřeny na hydrostatiku, odstředivou sílu, hybnost, smykové tření a valivý odpor. Žáci navíc dostali kompletní návody a s dopomocí zdejších studentů odpovídali na zadané otázky. Plánované dvě hodiny utekly jako voda a patří obří poděkování paní doktorce Křížové z katedry fyziky UHK za krásně strávené dopoledne, kde jsme se všichni dozvěděli plno nových informací.
Následoval přesun do nedalekého centra města, na Velké náměstí s gotickou katedrálou sv. Ducha a přibližně hodinový rozchod na oběd. Kdo by si myslel, že tímto naše fyzikálně-chemické poznání končí, je na velkém omylu! Po jídle následoval opět přesun k řece Labi, konkrétně k jezu s příznačným názvem Hučák. Na něm je totiž postavená secesní vodní průtočná elektrárna, která již přes 100 let dodává elektrickou energii. Zde v infocentru nás čekala milá paní průvodkyně a další naučný program.
Na úvod jsme se dozvěděli více o vodní energetice v České republice, druhu a počtech vodních elektráren a také o využívaných turbínách s ohledem na podmínky provozu. Další část prohlídky probíhala v interaktivním centru, za využití pohyblivých exponátů, 3D brýlí a virtuální reality. Na své si přišel opravdu každý, ať už ho zajímala historie, současnost nebo budoucnost. Poslední fáze již byla v ostrém provozu, ve strojovně elektrárny. Viděli jsme česlo na zachycení nežádoucích materiálů, rybí přechod a také tři obří generátory složené ze statorů a rotorů. V provozu nicméně byl pouze jeden.
Poslední plánovaná část akce byla dobrovolná a týkala se zejména těch, kteří nemají strach z výšek a schodů. Vrátili jsme se zpět na náměstí a vystoupali na vrchol renesanční Bílé věže. Strach ze schodů byl oprávněný, na její vrchol vede totiž 226 schodů. Nicméně výhled na náměstí, historické budovy centra, univerzitní budovy UHK, Malšovickou arénu nebo až na vrcholky Orlických hor a Krkonoš za to vše stál. Díky tomu, že je věž zděná, nekývala se ve větru. Navíc tu visí třetí největší zvon v Česku. Jmenuje se Augustýn a váží přes 9 tun. Nechybí ani původní hodinový stroj Josefa Božka. Cestou dolů se nám povedlo dokonce objevit skleněný model věže, který dokáže měnit barvy nasvícení.
Závěr dne již byl ve znamení přesunu k nádraží a možnosti nákupu na zpáteční cestu. Krátce po páté jsme usedli do vlaku a opět přes Pardubice dojeli spokojeně utahaní zpět do Brna. Exkurze se vydařila, dozvěděli jsme se spoustu nových věcí. Pokud bude možnost, rádi sem pojedeme příští rok zase!
Mgr. Jan Nekvapil, Mgr. Josef Pohanka, vyučující fyziky
