Jejich revírem je přípravna chemie. Jejich protivníkem je ranní vstávání. Osm statečných osmáků a deváťáků se celé druhé pololetí scházelo každou středu ještě za tmy. Jejich úkolem bylo měřit, vážit, míchat, vařit, něco se naučit a hlavně se u toho všeho skvěle bavit. A dle šťastných výrazů účastníků se toto vše dařilo. A na co vše jsme společně přišli? Po úvodních lekcích, kdy jsme se učili vážit, pracovat s pipetou a odměrnou baňkou, přišly na řadu experimenty, kde již záleželo na přesnosti navážek. Pan učitel nás nutil nosit ochranné pracovní pomůcky.
Chvíli nám to trvalo, než jsme si na brýle zvykli. Vyrobili jsme zubní pastu pro slona, přivolali džina a vytvořili nenewtonovskou kapalinu. Abychom dodrželi hygienu, vyrobili jsme si šumivé bomby do koupele. „Vlastní krví“, neboli sloučeninami KSCN a FeCl 3 , jsme zkusili kreslit po kůži. Se spoustou věcí jsme pracovali sami pod dozorem, s některými nám pan učitel ochotně pomohl, abychom si neublížili. Obnovitelné zdroje energie jsme zkoumali dlouhodobě a výsledkem byla fungující větrná elektrárna či autíčko jezdící na vodík. Ověřili jsme prakticky skutečnost o kyselině fluorovodíkové, která leptá sklo. Následovalo vaření plastelíny a výroba bioplastu. Ke konci jsme zkoušeli metody odměrné analýzy, konkrétně titrace, kdy například kriminalisté přesně stanovují obsah konkrétní sloučeniny ve vzorku, který se našel na místě činu. Takto odborné měření jsme neměli, nám stačily v laboratoři připravené vzorky. Závěr se nesl ve znamení štítu na hlavě a pěny jaru s propan-butanem. Netřeba asi dodávat, že tato pěna ochotně hoří a všichni mají nezapomenutelný zážitek. Mezi tímto vším jsme ještě sledovali nebezpečnější pokusy pana učitele, které nám bohužel nemohl svěřit. Viděli jsme názorně výbuch vodíku nebo pokus zvaný „nebezpečné cáknutí“, kdy se připravená reakční směs odpaluje kapkou vody. Tento výbuch před několika desítkami let skutečně nastal ve Francii, konkrétně v chemičce AZF, a způsobil obrovské škody. Ani budově naší školy se tento pokus moc nezamlouval a spustil se na úplný závěr požární hlásič. Naštěstí stačilo pořádně vyvětrat, ale na hrůzu v očích pana učitele nezapomeneme ještě dlouho.
Zaujalo Vás dobrodružství malých chemiků? Pokud bude dostatek zájemců z řad osmáků a deváťáků (navštěvovat předmět chemie je bohužel nutností), rád se s podobně nadšenými žáky na podzim budu setkávat znovu. Něco sice zopakujeme, ale pořád je v rukávu spousta dalších experimentů demonstračních i žákovských na vyzkoušení. Některé výsledky si bude opět možno odnést domů, stejně jako zmiňované bomby do koupele nebo plastelínu. Navíc, dle zpětné vazby samotných žáků, zde načerpali praktické dovednosti pro své budoucí působení na středních školách.
Mgr. Jan Nekvapil a kolektiv nadšených chemiků naší školy
