Dobrodružství začalo hned na nádraží. Náš vlak měl zpoždění, ale to nás nemohlo rozhodit. Jízdu vlakem jsme přežili v pohodě, těžko říct, jak naši spolucestující. Uf, překvápko hned u nádraží, jdeme pěšky mezi auty!!! Bez úrazu po dvou kilometrech celá třída v lese a hrajeme první hru. Chvilka odpočinku, chvilka orientace v prostoru, mobilní apky s mapami a už fofrujeme přes pole ke správné cestě do střediska Drak. Jsme unavení a úča po nás chce běhání a přemýšlení u hry zapamatuj si co vidíš, ale jsme dobří, paměť v pořádku. Jaké je naše překvapení, když zjistíme, že hru jsme hráli v podstatě před branami našeho cílového bodu. Ubytovali jsme se ve dvou chatkách, jedna byla pro holky, druhá klučičí a učitelská.
A hurá do jídelny. Jídlo nebylo jako od maminky, ale hlad si nevybírá.
Nedočkavě hltáme informace paintballové instruktorky Lucky, která nás cpe do mundůrů a omotává izolepou. Totálně utěsnění s přilbou na hlavě vyrážíme do bojového prostoru. Kuličky sviští vzduchem a jsou vystříleny rychleji, než jsme čekali. S nákupem dalších nábojů vymýšlíme lepší strategie, jak si zajistit vítězství a být v hracím poli, co nejdéle.
Vymotáváme se z kombinéz, které jsou po našich bojích v zelených a žlutých tónech a už koukáme po rybníku, aquazorbing čeká. Chvilka napětí a první křeček běhá v kouli po vodě. Všichni se střídáme a každý si myslí, že až na něj přijde řada, všem to ukáže a rozběhne se po vodě jako vodoměrka.
Jak naivní!! Unavení, ale spokojení, jdeme do hajan.
Druhý den hned po snídani, luštíme úkol z morseovky, hrajeme mýdlovou hru, stavíme Čínskou zeď, vaříme se v Kompotu. Po obědě nás čeká další várka her a déšť, ale to nás nezastaví. Večer se těšíme na táborák se špekáčky. Když už to vypadá na konec zábavy, přijde stezka odvahy.
Sešli jsme se před chatkami, seřadili do hada a už máme šátky na očích. Vyrazili jsme cestou plnou nástrah. Tma, zavázané oči, jediný orientační bod, kamarád přede mnou. Poslední dva v řadě měli co dělat, aby nenaráželi do stromů, keřů či zdí. Sejít ze schodů byl výživný oříšek. Na místě nám neznámém jsme počítali do padesáti a sundali si šátky. Juj, jsme tu sami, ale cesta je vyznačena svítícími náramky. Dovedla nás až do klubovny.
Zahráli jsme si Velkou Pardubickou, tribuny volaly oh a uuuu, zvedala se mexická vlna, cvakaly japonské foťáky. Po desetníkové hře a cupsongu jsme docela rádi šli spát.
Poslední den nás čekalo nečekané překvapení. Křik paní učitelky naznačoval něco děsivého.
Všichni se běžíme podívat, co se děje??!
Obrovský, tlustý, nechutný, zabijácký, chlupatý pavouček velikosti pětikačky se chtěl sprchovat s naší milovanou paní učitelkou třídní. Po nezbytné fotodokumentaci balíme, uklízíme a po obědě vyrážíme na cestu. Déšť nás doprovázel celou cestu na nádraží, ale pořádná sprcha spadla, až jsme byli pod střechou a vychutnávali si velmi horkou čokoládu. Poslední hry, pravda nebo úkol, uzel a už nastupujeme do vlaku.
Všichni jsme ve zdraví výlet přežili a v pohodě se nechali předat nedočkavým rodičům.
Napsali žáci z 6.B
