V pondělí 18. listopadu 2024 jsme se s třídou 6.B zúčastnili preventivního programu „Pospolu“ v pedagogicko-psychologické poradně na Sládkově. Tento program, zaměřený na podporu třídního klimatu, vzájemných vztahů a komunikace, navázal na náš adapťák. Program probíhal pod vedením zkušených lektorů a skládal se ze tří interaktivních aktivit.

Během aktivit se žáci měli možnost zaměřit na to, co je činí výjimečnými, a zároveň objevovat společné zájmy mezi sebou. Předvedli také krátké pantomimické scénky. Velkým a náročným úkolem byla aktivita „Přejdi bez mluvení pomocí židlí na druhý břeh“, která podporovala týmovou spolupráci a neverbální komunikaci. Žáci ji úspěšně zvládli. Odměnou jim pak byla nejen pochvala od nás, ale i vzkazy od spolužáků psané do papírových dlaní, které všechny velmi potěšily.

Třída 6.B se těší na další podobné akce, které nám pomohou růst nejen jako jednotlivci, ale i jako jeden tým.

Kateřina Prášilová, třídní učitelka 6.B

V úterý 19. 11. proběhl na naší škole již tradiční Den vědy. Jako obvykle se zapojili všichni žáci, učitelé i asistenti a nechyběla ani široká veřejnost. Měli jsme možnost odprezentovat jeden z našich základních pilířů – přírodní vědy. Nové učebny přírodních věd a informatiky k tomu přímo vybízejí. Také přispěl již druhým rokem otevřený kroužek (Ne)bezpečné chemie.

Naši nejmenší žáci v 1. – 3. ročnících měli svůj Den vědy pod vedením třídních učitelek, které jim předvedly desítku fyzikálně chemických pokusů. Žáci pak měli sami možnost si některé z nich vyzkoušet. Největší úspěch sklízela nenewtonovská kapalina (škrob s vodou). Mimo jiné zkoumali průběh fotosyntézy, rozpouštění barviva z lentilek a pozorovali hustotu vody a oleje v lávové lampě.

Starší kamarádi ze 4. – 7. ročníků měli své dopoledne výrazně nabitější. Během čtyř vyučovacích hodin se vystřídali na stanovištích fyziky, chemie, matematiky, zeměpisu, přírodopisu a robotiky (informatiky). Stanoviště byla připravena příslušnými učiteli a činnosti byly odprezentovány žáky z 8. a 9. ročníků. K vidění například byla lihová raketa, vakuová vývěva nebo pokusy s indukční elektřinou. V chemii žáci vyzkoušeli přípravu filmové krve, důkaz škrobu v běžných potravinách, odbarvování kečupu a pomocí přírodního indikátoru z vývaru z červeného zelí zkoumali kyselost a zásaditost látek z domácnosti. Nechyběla „poznávačka“ chemického skla a laboratorního vybavení. V přírodopise žáci rozpoznávali a popisovali části stromů a procesy související s jejich činností. Pomocí zalaminovaných kartiček poznávali a přiřazovali listy ke správným stromům. V rámci zeměpisu se žáci zaměřili na vulkány. V atlase si našli sopku dle svého výběru, zjistili na tabletech příslušné informace a následně s pomocí kuželové baňky znázornili řez sopkou. Nechyběla praktická ukázka – pokus se sodou, octem a jarem. V matematice žáci řešili nejrůznější hlavolamy a pracovali s modely těles. Robotika se prezentovala naprogramováním ozobotů, kde žáci určili trasu, kterou poskládali z puzzlí. Na dalším stanovišti si uspořádali soutěž v programování a nejlepší žáci obdrželi diplomy a sladké odměny.

Po ukončení dopolední části nastal čas úklidu všech pomůcek a důsledné přípravy dalších pokusů a dílniček na odpolední část. V 17:00 zahájil pan ředitel za hojné účasti předškoláků s rodiči, žáků z nižších ročníků, jejich kamarádů a také za účasti bývalých absolventů školy odpolední část Dne vědy. Ve všech třídách a odborných učebnách druhého stupně byly připraveny aktivity, dílničky, pokusy a také chemická show. Menší děti obdržely u vstupu papírovou baňku, na kterou si získávaly razítka za splnění úkolů. K vidění byla měřící čidla ze soupravy PASCO, dále různé způsoby přeměny energie ze soupravy Horizon box – solární článek, větrná elektrárna a ruční generátor proudu a napětí, kterým jsme dobíjeli kondenzátor, jenž vzápětí poháněl autíčko. V přízemí v učebně informatiky si mohly děti vyzkoušet stanoviště s 3D perem, kterým vytvářely nejrůznější tvary a obrazce pomocí nejnovější technologie 3D pera. V přírodopisné učebně žáci řešili různé kvízy, přiřazovali k listům správné stromy a mikroskopovali – klasické preparáty i horniny. V zeměpise si děti skládaly z puzzlí mapu České republiky a přiřazovaly vlajky k příslušným státům. A v učebně informatiky vyzkoušely programování robota Ozobot a velké množství hlavolamů a logických úloh, které řešily také na interaktivní tabuli.

Mimo výše uvedené předškoláci pracovali na chemikově zahrádce, plácli si s obrem, přesněji s jeho pěstí, vyrobili a odnesli si balonkový špíz a poznávali chemické sklo a pomůcky. V rámci fyziky si děti vyzkoušely spoustu materiálů, které vedly či nevedly elektrický proud. Při pokusech s indukční elektřinou si doslova všichni dobili energii. Také bylo v akci křesadlo a pokusy o zapálení vaty křesáním. Chemická show nabídla devět nebezpečnějších chemických experimentů. Vyrobili jsme železo v improvizované vysoké peci, přivolali džina z láhve a zvítězili nad neposlušným hrnečkem, který stále vařil kaši. Po neúspěšném spálení kapesníku prababičky z Vysočiny dostali předvádějící žízeň. Pivo z vody a citrónové limonády nebylo to pravé, stejně tak fialové víno z jižní Moravy. Přelévání neviditelného hořlavého plynu a upalování čarodějnic (a čaroděje) krásně umocnilo celou atmosféru a zážitky z pokusů.

Celý Den vědy jsme zvládli se ctí. Velice tomu napomohla poctivá příprava a neskutečná pomoc zapojených žáků. Během celého dopoledne i odpoledne žáci zvládali svá stanoviště a srozumitelnou formou komunikovali s mladšími dětmi. Všem zapojeným žákům velmi děkujeme. Také jsme vděčni všem kolegům, které akce zaujala a aktivně se jí účastnili. Jsme velmi rádi za hojnou účast veřejnosti, která nádherně završila celý den a dává našim akcím větší smysl.

Autoři: Mgr. Josef Pohanka, Mgr. Jan Nekvapil

FOTOGALERIE ODPO.

FOTOGALERIE DOPO.

Na začátku šesté třídy, tedy vlastně na úplném začátku předmětu dějepis, si se žáky povídáme o tom, jak vlastně historikové pracují. A co by to bylo za práci historika, kdyby nezaznělo slovo archiv. Šedivé nudné místo se zaprášenými krabicemi a papíry…. nebo snad ne?

Rozhodli jsme se, že se přesvědčíme sami a vydali jsme se s oběma šestými třídami do Státního okresního archivu Brno-venkov, který má sídlo v nedalekém Rajhradě. Výlet vlakem, to už zní samo o sobě zajímavě.

Po příjezdu na místo se nás osobně ujal pan ředitel archivu, který nás po celou dobu provázel. Archiv sídlí v prostorách rajhradského kláštera. Prostory jsou zde hezky útulné, panuje v nich přátelský a vstřícný přístup všech pracovníků a chtělo by se říci až rodinná atmosféra. Rozdělili jsme se do tří skupin a vydali se na prohlídku.

První byla na řadě restaurátorská dílna, kde se nás ujala paní restaurátorka v bílém plášti. Ta má v archivu na starosti opravy a konzervaci starých knih, listin a dokumentů. Ukázala nám, jak je třeba se o dokumenty starat a představila nám nepřeberné množství různých nástrojů a dalších „udělátek“, které k tomu používá.

Pan ředitel nás dále provedl badatelnou archivu a ukázal nám samotný archivní depozitář. Zde jsme se mohli podívat například na faksimile Zlaté buly sicilské či originály z pera Marie Terezie či Josefa II. Rajhradský archiv také disponuje například největším množstvím vlastnoručních podpisů Tomáše Garrigua Masaryka, který neodmítl podepsat žádnou místní obecní kroniku.

Nakonec jsme zhlédli zde aktuálně pořádanou výstavu Školy na Brněnsku, která se skládá ze školních kronik jednotlivých obcí na Brněnsku od doby zavedení povinné školní docházky přes celé 19. století až do současnosti. Měli jsme tak možnost seznámit se s dějinami školství v našem regionu, a s faktem, že školní docházka bývala dříve daleko těžší, než je tomu dnes. Prohlédli jsme si staré školní vybavení, školní lavice z 19. století a někteří žáci si mohli i vyzkoušet kdysi oblíbený školní trest – klečení na hrachu. Také jsme se pokusili psát na staré břidlicové tabulky, které se ve školách používaly dříve v dobách nedostatku papíru.

Jsme rádi, že jsme měli možnost se do archivu podívat a přesvědčit se, jak vypadá dějepis v praxi. Podobné exkurze jsou, zejména v předmětu dějepis, velmi potřebné.

Mgr. et Mgr. et Mgr. Vojtěch Novotný, LL.M.,
učitel dějepisu

FOTOGALERIE

V pátek 8. listopadu jsme se my, všichni deváťáci, vydali spolu s naším panem učitelem chemie na exkurzi na naši možnou budoucí střední školu. Atmosféra blížících se příjímacích zkoušek na nás dopadla více než předchozí dny, což k tomu všemu nejspíš patří. Po příchodu jsme obsadili sborovnu a rozdělili se na dvě skupiny.

Po úvodních informacích o studiu a nově otevřeném gymnáziu se žáci z 9.A vydali do sklepa, do útrob SPŠCH, přímo do laboratoře anorganické chemie. Naši kolegové z 9.B naopak zavítali do učebny fyziky.

V laboratoři nám sami studenti „průmky“ předvedli různé zajímavé i vzrušující pokusy, a nám se dokonce (občas) podařilo odpovědět na otázky, které nám položili.

Ačkoliv některé z experimentů jsme už měli možnost vidět v hodinách chemie a na akcích na naší škole, opakování je matka moudrosti, a nám, myslíme, jen prospělo si připomenout jména látek z oněch „cool“ pokusů, co už známe. Pan učitel si neodpustil rýpavou poznámku. Musíme zpětně připustit, že docela oprávněnou. Upozornil nás totiž na fakt, že všichni studenti měli na obličeji po celou dobu našeho sledování v laboratoři na očích brýle. Uznáváme, v tomto máme ještě rezervy.

Poté nás naše milá paní průvodkyně přivedla do motivačního centra, kde jsme narazili na modely různých typů elektráren, či jiných budov. Po obohacujícím, avšak vysilujícím výkladu, jsme se vydali zpět po schodech nahoru do vyšších pater školy.

Zde nás čekala učebna fyziky a rozesmátí studenti s ukázkami „práce pod tlakem,“ neboli s vývěvou, elektrostatické indukce a toho, jak jednotlivé prvky vypadají v barevném spektru.

Měli jsme upřímnou radost z barviček a následně jsme dostali lehké „nakopnutí“, díky výboji z Wimshrustova indukčního generátoru. Zajímavý zážitek, dalo by se i říci, že přeskočila nejedna jiskra mezi SPŠCH a naší ZŠ…

Z učebny fyziky nás museli vyhnat sami studenti, protože již potřebovali na další hodinu. Nevšední zvonění umocňovalo celou atmosféru a zážitek z exkurze. Počkali jsme na své spolužáky, dali rychlou svačinu a k nám do školy jsme se vraceli plní dojmů a zážitků – a kdo ví, třeba zde leží blízká budoucnost někoho z nás…

Mgr. Jan Nekvapil, učitel chemie, Markéta Fryaufová a Tomáš Trojan 9.A

FOTOGALERIE

Žáci naší školy se již několikátým rokem pravidelně zapojují do projektu Příběhy našich sousedů od organizace Post Bellum.

O co jde? Žákovské týmy budou půl roku zpracovávat příběh vybraného pamětníka. Vyzkouší si práci historika, reportéra, žurnalisty, kameramana či zvukaře. Metodou orální historie budou zpovídat (a zároveň nahrávat a natáčet) svého pamětníka, jehož život následně zpracují formou videoreportáže. Tu následně budou prezentovat před plénem široké laické i odborné veřejnosti.

K čemu je to dobré? Žáci si v praxi vyzkouší, jak výše uvedené profese pracují. Získají důležité soft skills z oblasti komunikace, vzájemné kooperace, tvůrčího a kreativního řešení práce, time managementu či rétoriky. Samotné vystoupení na závěrečné prezentaci před publikem desítek či spíše stovek lidí je pak zkušeností samo o sobě.

Zní to zvláštně? Stále se však jedná o dějepis – žáci používají relevantní metody historické práce a utvrdí si své znalosti moderních dějin. Prostě badatelská výuka dějepisu v praxi, včetně různých workshopů a exkurzí. Aktivně pak spolupracují na archivaci celého příběhu svého pamětníka.

A výsledek jejich práce? Celý rozhovor s pamětníkem se následně stane součástí obrovského archivu Paměti národa. Příběhy jsou dále publikovány a popularizovány. Proč? Protože by byla škoda, aby příběhy ze života lidí, kteří žili na pozadí „velkých událostí“, zůstaly zapomenuty.

A jak s tím souvisí Česká televize? Letos poprvé se mohli účastníci projektu zúčastnit návštěvy České televize a jejího televizního studia v Brně. A my jsme patřili mezi vůbec první účastníky. Naši žáci se zde zapojili do série workshopů s odborníky z praxe – reportéry, kameramany či experty na střih. Možnost prodiskutovat své plány s těmito odborníky jim otevřela nové možnosti a obzory. Následná prohlídka celého pracoviště – jednotlivých studií, odborných i technických pracovišť pak byla už jen velmi příjemným bonusem.

A na závěr? Ředitel televizního studia v Brně si práce účastníků projektu váží natolik, že jim po škole nabídl uplatnění. A kdo se může jen tak pyšnit tím, že mu ředitel takto významného podniku ve 14 letech nabídne práci? (

Mgr. et Mgr. et Mgr. Vojtěch Novotný, LL.M.,

učitel dějepisu

Jako už tradiční „event“ konce října proběhl nám na škole děsuplný svátek strašidel zvaný Halloween. A protože se nechceme jen strašit, ale i trochu vzdělávat, zařadili jsme do programu pro děti z prvního stupně s našimi milými dobrovolníky z řad deváťáků hravé aktivity jako únikovou hru na tabletu nebo hádání pojmů na kartičkách z tajuplných indicií, to vše v anglickém jazyce, kde má také výše zmíněný svátek svůj původ. A že si, dle našeho názoru, akci a převleky děti užily, to posuďte z přiložené fotogalerie.

anglická sekce jazyků

FOTOGALERIE

Ve čtvrtek 3.10.2024 zamířili na ZŠ Kamínky lektoři v rámci vzdělávacího programu Tonda Obal na cestách, který je zaměřen na třídění odpadu. Programu se zúčastnily všechny třídy naší školy.

Žáci každé třídy si během hodinového programu mohli nejen připomenout zásady správného třídění odpadů na území města Brna, ale také se dozvědět, jak se dále nakládá s obsahem všech druhů barevných popelnic, které u nás máme. Někteří tak byli překvapeni, že se jejich obsah dá po roztřídění a dalším zpracování dále využít. Třeba u vytříděných plastů pak dochází k výrobě dalších produktů, ať už je to například oblečení nebo mobiliář sloužící veřejnosti, jako lavičky, ploty, protihlukové stěny a další. Žáci z vyšších ročníků se zase mohli dozvědět zajímavosti o fungování spalovny a přijít na její výhody oproti běžným skládkám, kde odpady mohou zůstat klidně i stovky let.

Myslím si, že téma vzniku odpadů, jejich třídění a další využití je důležité, a tak žáky bude i absolvování programu Tonda Obal na cestách motivovat k dalšímu zamýšlení se nad jejich vlastním přístupem k tomuto tématu.

Mgr. Martin Blaťák, učitel ZŠ Kamínky

FOTOGALERIE

Odjet před shonem v době druhého kola voleb. Tak by se také dala nazvat tato zajímavá akce, které se účastnily 4 třídy naší školy. Místo ve školních lavicích jsme si dali sraz na hlavním nádraží v Brně a po krátké jízdě vlakem vystoupili na zastávce Rajhrad a pohodovou procházkou došli ke klášteru Benediktinů a zároveň k Památníku písemnictví. Tento památník je součástí Muzea Brněnska a byl otevřen v roce 2005.

Zde se naše výprava rozdělila na 2 skupiny. Jedna zamířila na prohlídku kláštera včetně ukázek starého písma, cyrilice a hlaholice, druhou čekal zajímavý program v klášterní knihovně, kde jsme mimo jiné hledali tajné dveře do 2. patra a zkoumali jednotlivá písma. Poté se obě skupiny vyměnily, každý proto měl možnost zhlédnout vše. Potěšilo nás, že velkou většinu žáků výstava zaujala a plni dojmů jsme vyrazili před odjezdem zpět do Brna ještě na menší procházku po okolí. Naše kroky vedly k obci Rajhradice a řece Svratce, kde byly ještě patrné stopy po vysoké hladině vody.

Výlet se povedl a spokojeně unavení jsme mohli zahájit víkend v centru města Brna.
Mgr. Jan Nekvapil

FOTOGALERIE

Festival vědy a techniky začíná být na naší škole známou a pravidelně navštěvovanou akcí. Někteří žáci měli letos premiéru, jiní dobře věděli, co je čeká a nemine. Jak se návštěva areálu výstaviště povedla 2. stupni naší školy shrnuje samostatný článek a nebylo by správné, abych psal o tom, u čeho jsem nebyl. Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše! V době odjezdu tříd od naší školy jsem měl společně s dalšími nadšenci úplně jiné starosti, ale vezměme to pěkně postupně.

Jako bývalý laborant Katedry fyziky, chemie a odborného vzdělávání sídlící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mám s organizací Festivalu vědy zkušenosti z předchozích let. Pokusil jsem se je letos maximálně využít a rozhodl se reprezentovat naši základní školu. Komunikace s pořadatelem, Hvězdárnou a planetáriem Brno, byla bezproblémová a po chvíli už jsem měl jisté místo na vlastní stánek v pavilonu A1 v areálu BVV. Stejně tak se mi v hlavě rodil plán, jaké fyzikálně-chemické experimenty by zde, s ohledem na bezpečnost a požadavky na vybavení, mohly být proveditelné. Jenže to nejdůležitější jsem dlouho zajištěno neměl. Pomoc. I sebelepší plán pokusů by beznadějně ztroskotal, kdybych na všechno zůstal sám. Nejprve jsem byl osloven naší bývalou žákyní, dnes již studentkou střední zdravotnické školy na Grohové, zda by se mohla zapojit a pomoci na stánku. Neváhal jsem ani chvilku a nadšeně odepsal, že si této pomoci vážím a budu za ni nesmírně vděčný.

Naštěstí mě podpořili naši deváťáci, většinou absolventi chemického kroužku z minulého školního roku. Během pár dnů jsem měl jistých „7 statečných“, sedm odvážných žáků a žákyň, kteří se sice těšili, ale zároveň byla v jejich očích patrná nervozita a strach z neznámého. Navíc Festival vědy byl otevřen veřejnosti 3 dny po sobě, vždy od 9 do 18 hodin, a vydržet celou dobu něco vysvětlovat nebo předvádět, je přinejmenším náročné. Sám přiznávám, že jsem k této akci s ohledem na její rozsah přistupoval s respektem.

Přiblížil se pátek 6. září, materiál dopraven v pavilonu na stánku, stoly obaleny alobalem a já nervózní na místě srazu. Pomocníci dorazili včas a všichni, s úsměvem na tváři a odhodláním. První velký kámen ze srdce spadnul. Barevně sladěni v černých tričkách, s odznaky pořadatele a v bílých chemických pláštích jsme v rychlosti dochystali potřebné. Čekala nás nejtěžší fáze celých tří dnů, kterou bylo páteční dopoledne a obrovské množství žáků jiných škol pod vedením vyučujících. Část z nás seděla u jednotlivých stanovišť našeho stánku a starala se o pokusy se systémem PASCO, o elektroskop s ebonitovou tyčí a liščím ohonem, o kyvetu, ve které probíhala neutralizace a indikátor spolehlivě hlásil změny pH po přidání kyseliny chlorovodíkové nebo hydroxidu draselného. Dále jsme prováděli experiment na důkaz vlastností teplého vzduchu a na důkaz přetlaku a podtlaku. V pozdější fázi víkendu přibyl škrob rozmíchaný ve vodě, známý jako příklad nenewtonovské kapaliny. Všechny výše popsané experimenty byly návštěvníkům vysvětleny pomocníky a pod jejich dozorem vyzkoušeny. V případě škrobu se naše černá trika ukázala jako krok vedle.

Nicméně jenom zkoušet „školní“ pokusy by přece byla nuda! Pokud se sešlo dostatečné množství diváků, byly v pravidelných půlhodinových intervalech předváděny také pokusy (NE)bezpečné, již více založené na chemických reakcích sloučenin a látek, které nejsou běžně k sehnání. Uvařili jsme kaši jako v pohádce Hrnečku vař! Zkusili spálit starý kapesník nalezený v prádelníku prababičky. Uvařili jsme pivo slitím „citronové limonády“ a „vody“, stejně tak jsme díky kouzlům vyráběli z vody víno. Co na tom, že jsme získali novou fialovou odrůdu. Poslední experimenty již trochu zaváněly magií, proto jsme případnou čarodějnici (nebo čaroděje s dlouhými vlasy) zkusili upálit pomocí pěny jaru s propan-butanem. Čarodějné bytosti upálení přežily, snad proto, že se jednalo o chemiky.

U pokusů jsme se prostřídali a postupně nám tak díky zvídavosti návštěvníků, jejich ratolestí a pořadatelem zajištěnému občerstvení utekly všechny tři dny. Podle ohlasů se naše malé ukázky chemie ve společnosti přírodovědně zaměřených fakult Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického Brno, Střední průmyslové školy chemické, firem dodávajících drahé přístrojové vybavení nebo společností zajišťující chod města Brna (jako například SAKO a další), nádherně povedly. Když k tomu přidáme, že jsme byli jedni z nejmladších pořadatelů (jediná další základní škola byla ZŠ Novolíšeňská s prezentací robotiky), můžeme být na naše žáky právem hrdí. Děkovné maily tento názor potvrzují. A je také na mně poděkovat všem účastníkům za nasazení, s jakým do toho šli. Zjištění, že učitelské povolání není až tak snadné, jak vypadá, nebo dokonce, že i my, učitelé, jsme mimo školu normální lidi, byl opravdu příjemný bonus.

Stejně tak bylo milé potkat v průběhu těchto dnů ve volném čase naše žáky, jejich rodiče i příbuzné nebo bývalé absolventy, kteří na Kamínky rádi vzpomínají. Přišlo nás podpořit i několik kolegů z naší školy a vše si nechali vysvětlit a ukázat. Prostě a jednoduše, jedním slovem – PARÁDA. A prý si máme ve svých diářích zaznačit datum 5. 9. až 7. 9. 2025…

A jak se na celou situaci dívají samotní účastníci z řad našich deváťáků?

Když se k nám, žákům ZŠ Kamínky, kteří mají zájem o chemii a přírodní vědy obecně, dostala nabídka na účast na brněnském Festivalu vědy a techniky, dlouho jsme neváhali a s nadšením, i jistým respektem před případnými nástrahami, jsme ji přijali. Pomohli jsme našemu panu učiteli pokusy ve škole připravit, vyzkoušet, sbalit a přepravit na místo určení.

V průběhu akce jsme zažili spoustu situací a odnesli si řadu zážitků, ať už z festivalu samotného nebo z práce na stánku. Ještě dlouho na ně budeme vzpomínat s úsměvem na rtech. Pan učitel nám vše trpělivě vysvětloval a podle toho, jak jsme se domluvili, jsme mu vždy pomáhali u předvádění chemických pokusů. Postavil nás před nelehký úkol. Požádal nás, abychom se s ním při ukázce bavili jako kamarádi, kteří si tykají. Přepínání mezi těmito ukázkami a formálním fungováním bylo náročné, ale postupem času jsme ho zvládli.

Nutno říci, že kromě vtipných příhod jsme si z festivalu odnesli hlavně cenné zkušenosti, od mluvení před cizími lidmi, přes poměrně dlouhé pracovní nasazení, až po vyzkoušení si přednášení podobného tématu mnohokrát za sebou. Aspoň víme, jak se cítí naši učitelé. Hodně příjemné překvapení bylo, že jsme vše zvládli bez úrazu a rozbití jediné věci. Po celém náročném víkendu jsme navíc pomohli vybavení přepravit zpět a hlavně vše zase uklidit.

Mgr. Jan Nekvapil, vyučující chemie

Markéta Fryaufová, 9. A

FOTOGALERIE